O karkulce. Čisté a upravené Hlučínsko ? Špinavé Těšínsko ?

Buďto jste slepý , nebo protipolský fanatik. Zajedťe si do Bystřice, Vendryně, Hrádku, Oldřichovic, Gut ,Tyry.....kde se hrabou vaše Kravaře. Skřečoň a jiné obce u Bohumína, Karviné jsou obce kolonizované náplavou z celé republiky, kde původní obyvatelstvo ̈je v menšině a všichni jsou "Ceši". Okres Karviná 260

000 obyvatel, okres Frýdek Místek také kolem 300 000, devastace celého kraje

a jak říkají Poláci "gospodarka rabunkowa". V polském Slezsku je to ještě horší.

To už není ten kraj mého dětství. Babička ve Stonavě, když šla do pole, nezamykala barák. O Těšínském Slezsku už píše Tarle/ ruský životopisec Napoleona/ , jako o bohatém knížectví. Kde se hrabe chudé Hlučínsko. Kde pracovali Hlučiňáci ? Odjakživa v Ostravě. Slezsko kdysi bylo německé a rakouské. Na Těšínsku v dolech a v Třinci vedoucí pracovníci byli Němci,sem tam nějaký Čech, Poláci byli maximálně štajgři. A klapalo to. Všichni byli spokojeni. Kdybychom dnes byl součásti německy a mohli si zachovat svoji řeč a tradice.... jak by se nám žilo ? Hůře.... asi sotva.

Jestli vy nejste propolský fanatik.

Takto ostře to v mém komentáři ale myšleno nebylo. Samozřejmě máte pravdu, že oblasti mezi Českým Těšínem a Jablunkovem jsou na tom milionkrát lépe, než ono Karvinsko. Tam zase tu zvláštní mentalitu formovalo z velké části luteránství - plus jako vy popisujete, že tam v některých obdobích obsazovali vedoucí pozice Němci, resp. v některých obdobích měli převahu ve městech. Stejně tak ta část Těšínska, co dnes leží v Polsku vypadá milionkrát lépe, než Karvinsko (pominu teď bývalý bílský jazykový ostrov). Ty autochtonní oblasti jsou na tom lépe. Tam je to pěkné. Ale s řečmi, "kam se hrabe vaše Hlučínsko" bych byl opatrný. Problém ale je, že celá severní část Těšínska vypadá tak, jak jsem popisoval - opravdu neutěšeně a omšele, i když se to tam zlepšuje - Bohumín se zlepšil opravdu hodně. Ale během mého dětství ten rozdíl mezi Bohumínem a třeba Hlučínem byl totálně propastný. Ano z velké části to je práce těch náplav, ale je třeba říct, že ve Skřečoni (a Nové Vsi), jich v porovnání s Novým Bohumínem zase tak tolik není. Ta "polská" příjmení tam jsou velmi početná. I tak tam ale ti lidé přestali mluvit po naszymu, i tak se tam dnes nikdo k šlonzácké identitě a dějinám Těšínska nehlásí. Nějaké snahy to změnit, jsem ani ze strany autochtonních obyvatel nezaznamenal. Stejně tak ale teď musím mluvit o zbytku Těšínska - polská část Těšínska se dnes hlásí už z naprosté většiny k polské identitě a polské národnosti - srovnejme to s bývalou pruskou částí Horního Slezska. Stejně tak ta část Těšínska, co leží v ČR. Tam polské školství udělalo z hrdých Šlonzáků na Těšínsku, "hrdé Poláky na severu Moravy , co na tom území žili po staletí a po staletí se považovali za Poláky."(Ewa Farna) Nehledě na to, že i tam získala navrch česká národnost a české školství. Ta silná identita, vztah k historii, snaha to udržet, obnovit - to je prostě na Hlučínsku daleko silnější. Těšíňáci jsou opravdu pasivní - nechali ze sebe příchodem přivandrovalců udělat Čechy či polským školstvím udělat Poláky.

A co se týče práce mimo Hlučínsko. Hlučiňáci nepracovali "odjakživa v Ostravě." Buď žili skromným životem pouze v rámci území současného Hlučínska, nebo (zejména od 19. století) jezdili pracovat hlouběji do Německa v rámci dojezdové vzdálenosti (s tím, že se vraceli domů přespávat - buď každou noc, nebo tam jezdili jen v neděli). Často se rovnou vydávali na dlouhodobější sezónní práce hlouběji do Horního Slezska, hlouběji do Pruska, ale třeba i někam jinam do Německa - někam do německého vnitrozemí. Byli tam třeba i několik týdnů či měsíců, tam, pracovali a domů jezdili za rodinou. O nějakém průmyslu v rámci Hlučínska se můžeme bavit pouze na jeho východním území - v Koblově a Petřkovicích, kde byly přímo na území těch obcí černouhelné doly. Potom v rámci každé vesnice a ve městech existovaly samozřejmě i místní malé živnosti. Velká továrna v Chuchelné na zpracování lnu pak zaměstnávala místní ženy. Do Ostravy (a Bohumína) jezdila jen část lidí úplně na úplném jihovýchodním území Hlučínska - těch několik obcí je ale tvrdá výjimka. Stejně tak za První republiky, je odmítali v Ostravě častokrát zaměstnat s tím, že to jsou Prajzaci. Za První republiky byla na Hlučínsku obrovská chudoba - na severu se objevila nová hranice - jenže to území mělo právě největší vazby do té doby směrem na sever - hlouběji do Německa. Ty vazby byly tvrdě narušeny. A to ještě stát povyhazoval místní státní zaměstnance (učitelé, úředníky, četníky, pracovníky na dráze) a na jejich místo dosazoval přivandrovalce-kolonisty. To vše mělo fatální důsledky. Když už tu práci v ČSR sehnali, tak v Benešově či v Kravařích už na ně u řeky čekali Češi a házeli po nich kamení, aby jim jaksi znemožnili či znepříjemnili cestu na vlak. Takže si opět sháněli práci v Německu - i za ČSR. Toho využíval v 30. letech nacistický režim, který ty lidi z Hlučínska jaksi upřednostňoval a tu práci jim poskytoval, aby si v ČSR pěstoval pátou kolonu. Stát znemožňoval lidem vzdělání v němčině. Zakládali se Privattunerichty.

Ty privatunterrichty byly i záležitostí existenční - rodiče předpokládali, že jejich děti si práci v ČSR neseženou. Čekali, že budou muset jezdit pracovat do Německa. Tím pádem jim chtěli nějak poskytnout vzdělání v němčině. Stát s výjimkou 2 obcí (obcí bylo celkem 38) německé školství na Hlučínsku naprosto zlikvidoval. A když se rodiče rozhodli své děti posílat do německých škol třeba v Opavě či Ostravě, tak je stát z těch škol na příkaz vládního zmocněnce pro Ratibořsko Šrámka nezákonně vyhazoval.

Dnes je všechno jinak, nežli tomu bylo v roce 1875 !!!

Krasna zeme, kde se cast zahrady zaleva olejem.

A víte, kdo je to kuferkář, člověk, který se přižení na Prajzkou a přijde jenom s kuferkem.

Mé příjmení je trochu zavádějící, jelikož otec z této oblasti nepochází. Jedny prarodiče jsem měl v Orlové, druhé v Markvartovicích, později Hlučíně. Matka byla za svobodna Kuhnová, její matka (moje babička) byla za svobodna Plačková (za Německa psáno Platzek, za první republiky Plaček). Jedna moje prababička byla za svobodna Palochová (Palloch), druhá prababička byla za svobodna Halfarová. Pak znám příjmení dvou praprababiček - jedna byla stoprocentně Hanslik, druhá tuším Slischka... Suma sumarum mám předky v Hlučíně (nejpozději od roku 1667), Kobeřicích (to už bude taky nějaké století dozadu), Koblově, dopátral jsem se i k předkům v Píšti... Ale mé příjmení a otcův původ mne hází jinde, s čímž se musím tak nějak popasovat, že mě právě berou kvůli příjmení jako toho kuferkáře či jejich potomky - maximálně si to člověk může kompenzovat německým pasem. Ale nedivím se, že tam ten odstup je. Ta nejvýchodnější část Prajske se čím dál tím více ředí Ostraváky, kteří tu oblast naprosto rozmělňují. No já se pohyboval během života i na Těšínsku, čili mám srovnání. Hlučínsko mi přirostlo k srdci více - tou historií, tou mentalitou, tou identitou, tím, jak to tam vypadá, těmi vzorci chování, tou čistotu, pořádkem. Na život mezi pasivními Šlonzáky ve Skřečoni nevzpomínám moc rád... Obyvatelstvo pasivnější a vůči tomu, jak vypadalo to místo, kde žijí, naprosto lhostejní až pasivní, priority úplně jinde - na tu šeď, špínu, neposečenou trávu a oprýskanost vzpomínám nerad.. Ale nutno říct, že i tam se to teď celkem hodně zlepšilo a stále zlepšuje. Už to není hrůza. Stejně tak na ten výklad historie, který se spíše blížil Čechám - učitelka moc ráda plivala v hodinách dějepisu na katolickou církev a vyzdvihovala protestanty a husity. I děti jakoby méně vychované, výchova volnější. Na nervy mi lezla vždy i ta levicovost. Konzervativní katolické Hlučínsko je úplně jiná liga... Šlonštině jsem nikdy nerozuměl. Umím celkem obstojně koberskou verzi po našemu, z části taky i tu hlučínskou.

Dobrý článek. Zatímco Hlučínsko si díky tomu, že jeho obyvatelé nespadali do poválečného odsunu, zachovalo původní identitu, západní část Horního Slezska (Krnovsko, Bruntálsko), kde před válkou žilo snad 90% Němců, se díky odsunu zcela vylidnila a nahrnula se zde "náplava" ze všech koutů republiky. Takže jeho obyvatelé, ačkoliv geograficky spadají do Slezska, jen těžko mohou o sobě mluvit jako o Slezanech.

Jsem naprosto totožného názoru. Pro mne je Slezskem v rámci ČR pouze oblast mezi Opavou a Jablunkovem - tzn. Prajska, Cisařska a Těšínsko.

Ta rec, kterou mluvili dome "po nasemu" nebyla zadna moravstina, mluvili slonzacky. Vsichni rozumneli cestine aspon tak dobre, jako Slovaci.

Zadna slezska narodnost neexistuje. Nenasel se zadny slezsky Stur, aby vytvoril nezavisly spisovnyy jazyk a dal zaklad "novenu" narodu.

Jeste za prvni republiky byly mnohde jen nemecke skoly, takze slonzacky mluvici obyvatele - zadni Nemci, meli mnohdy vzdelani v nemcine, Za valky byli mnozi z nich prohlasen risskymi obcany, se vsemi dusledky. Nekteri byli odsunuti do Nemecka.

Pletete si hrušky a jablka. Konkrétně hlučínské po našemu (opravdu označováno i v mnoha historických obdobích jako "moravština" - to území totiž náleželo k olomoucké arcidiecézi) s těšínským po naszymu (po šlonsku/po dolaňsku/po naszymu/po goralsku...). Šlonzáčtina - to není jazyk Hlučínska. Tady bychom se potom nebavili o Hlučínsku, nýbrž o Těšínsku, s výjimkou jeho nejzápadnější části a potom můžeme mluvit ještě o gornošlonštině - to bychom se pohybovali na původně pruském Horním Slezsku (s výjimkou jihu Ratibořska a Hlubčicka, kam právě sahaly hranice olomoucké arcidiecéze, a kde se používalo ono "po našemu" - "moravština" byť ano, na Moravě byste se s tím moc nedomluvil).. Článek o té šlonzáčtině a Šlonzácích taky vydám. Hlučínsko a Těšínsko jsou od sebe celkem odlišná území, byť jak Hlučínsko tak Těšínsko spadají historicky do Slezska. S tím neexistujícím slezským národem máte pravdu... V rámci Slezska existuje mnoho oblastí s různým od sebe odlišným obyvatelstvem, které lze jen stěží prohlásit za jakýsi slezský národ - už jen proto, že v 19. století žádné slezské národní obrození nevzniklo. A už jen proto, že v rámci Slezska leží několik od sebe, co se týče historického vývoje, odlišných území. Byť snahy byly- zejména ze strany Koždoňovců. Ona ta slezská národnost je spíše takovou demonstrací toho, že se člověk, co tuto národnost uvede, hlásí ke slezským dějinám, místním lokálním zvláštnostem, místní mentalitě, lokální kultuře a tradicím, lokální historii.. Leckde opravdu ty oblasti jsou od zbytku ČR či Polska odlišné (třeba i mentalitou obyvatelstva), byť nikde nevznikl slezský národ v pravém slova smyslu. Můj článek o šlonzáčtině a Šlonzácích je pouze tady. https://www.slezane.cz/2020/11/23/tesinsko-zakladni-informace-k-obyvatelstvu/

A co se týče německých škol na Hlučínsku. Ne... ČSR absolutně odmítala uznat, že tamní obyvatelstvo se hlásí k německé identitě. V 36 z 38 obcí německé školy zcela stát uzavřel. A když se rodiče rozhodli své děti posílat do německých škol třeba v Opavě či Ostravě, tak je stát z těch škol na příkaz vládního zmocněnce pro Ratibořsko Šrámka nezákonně vyhazoval. Ve sčítání lidu stát znemožňoval se obyvatelstvu svobodně hlásit k německé národnosti. V rámci oblasti tak byly zřizovány tzv. privatunterrichty - soukromé vyučování v německém duchu a v německém jazyce... To německé říšské občanství obyvatelstvo Hlučínska obdrželo z toho důvodu, že tímto občanstvím disponovalo už před roce 1920 a samo ono opětovné připojení k Německu z většiny chtělo. Celé si to pletete s Těšínskem.. Jablko s hruškama.