Děkuji za osvětu.

Opět je vidět, co za běsy a šílenosti vyvolala zbytečně zahájená a hloupě ukončená první světová válka...

Neobjevil se zadny slonzacky Stur, aby vytvoril gramatiku jazyka a usnadnil vznik noveho naroda, takze "po nasem" zustal dialect ceskeho jazyka.

Hlucinsko bylo temer uplne zgermanizovane,

Historicke deleni na uzemni celky Cechy, Morava a Slezsko je dns zcela neprakticke a bezvyznamne.

Kdyby jste napsal: "Ein Volk, Ein Reich, Ein Fuhrer", vyjde to nastejno. Takhle je to podle Vas "prakticke a vyznamne".

Pro takovou ignoranci se republika Cesko-Slovenska rozpadla uz trikrat.

Nepraktické je dělení na 14 bezvýznamných a podfinancovaných krajů. Ale Čechům to náramně vyhovuje, ze zemského ( spolkového ) uspořádání po vzoru Německa nebo Rakouska je polévá studený pot...

Skvělý článek, všechna čest. Zdravím Vás, pane kolego a děkuji za blog, který mnohé vysvětluje, mnohé vyvrací a mnohé uvádí na pravou míru.

Tzv. "Severní Morava" je komunistický (a taky trochu "český a moravský") konstrukt, který se nejprve v Československu a posléze i v Česku "skvěle" ujal.

Bohužel se ujal i leckde ve Slezsku....

Vám a vytrvejte prosím ve svém úsilí.

Děkuji. Vaše jméno mi něco říká. Mám dojem, že jsem zde na Blog.idnes.cz četl Vaše články. Zejména o Těšínsku. Právě i tyto Vaše články mne inspirovaly k tomu, abych taky něco napsal. S vašim názorem na komunistickou "severomoravskou" zlovůli se plně ztotožňuji.

Vtip z Prajské: Baví se dva kluci a ten jeden říká: Víš, že můj děda byl asi elektrikář. Proč myslíš? Našel jsem na půdě helmu z dvěma blesky.

Na zámku v Kravařích je muzeum Ostravské operace (březen až květen 1945, Rudá armáda dobývala Ostravsko). Ještě za minulého režimu tam musel za oficiálního průvodce zaskočit nějaký pamětník a mapu ukazující postavení vojsk před bitvou vysvětloval takto: "To modré to sou naši a to červené jsou Rusi". To prý není vtip.

Výborný článek, děkuji. Přečtu si ho ještě jednou.

Jako člověk, který se tam přistěhoval před 25 lety, jsme rád za osvětlení některých faktů, jež jsem neznal.

Super článek, podrobný, musím si ho přečíst ještě jednou. Je zajímavé, že region zůstal převážně katolický přes téměř 200 let trvající příslušnost k nekatolickému Prusku. Karma.

Víra tam hrála velkou roli. Je zaznamenáno, že do jedné vesnice, v níž převažovali česky mluvící obyvatelé, byl jemován kněz, který neuměl česky. Obyvaelé podali protest a kněze jim vyměnili.

V devadesátých letech minulého století jsem prohlížel výsledky průzkumu návštěvnosti bohoslužeb v neděli. Na Moravském Slovácku měli zbožné vesnice 20%, na Hlučínsku 25%, njvyšší v celé ČR. Podobně je tomu i s počty dědí, které chodí donáboženství.

To Pruské království nebylo vůči katolickému vyznání zdejšího obyvatelstva nějak nepřátelské a jejich víru nejen tolerovalo, ale žádné násilné obrácení k protestantismu neprovádělo. Po většinu doby to platí i pro éru Německého císařství, s výjimkou období tzv. kulturkampfu. Proto zde byl velmi oblíbený císař Vilém II., ale nikdo tu nechtěl slyšet o Bismarckovi, ten po svém odvolání byl démonizován či dokonce jakoby ani nikdy neexistoval. Samozřejmě, že tato oblast je více katolická. Jednak si zdejší obyvatelstvo neprošlo českým národním obrozením, které častokrát vyzdvihovalo husitskou a protestantskou éru a vztah lidí ke katolické církvi v jiných oblastech velmi narušilo. Také je to tím, že to byla právě římskokatolická církev, co se nejvíce přičiňovala o udržení slovanského jazyka v této oblasti - to samozřejmě už dávno předtím, než se v této oblasti výrazněji prosadila německá identita, velmi zdejší obyvatelstvo s katolickou církví sblížilo. Potom tu máme to samotné období kulturkampfu, které zdejší obyvatelstvo ke katolické církvi paradoxně ještě více připoutalo, přičemž v regionu začala v politice naprosto dominovat katolická Zentrum partei. Katolické noviny (vycházející od roku 1893) už adorovaly německý stát a německého císaře a německé vlastenectví (ve státním slova smyslu), sice byly psány v místním jazyce, ale byly bez jakéhokoliv národního programu, který by se snažil vytvářet odlišnou identitu od té německé.

S tímto souvisí i to, že obyvatelé Hlučínska, ani ti co mluvili česky, nejvili po roce 1918 žádnou touhu po připojení k Československu.

Ačkoli jsem do Slezska přisunutý Němec a ještě navíc žiju na cisarské, kamkoli přijdu, všude zdůrazňuji, že náš státní útvar sestává ze tří zemí. Když vyrábím propagační bločky, mají vždy českou, moravskou a slezskou mutaci. Obávám se ale, že pro centrum budeme už brzy všichni jen Češi z Čech. V Praze se na mě dívají jako na blázna, když jim říkám, jestli jejich rozhodnutí platí i na Moravě, když hovoří o Čechách. To jsme dopadli! Ten stánek na Masarykově třídě v Opavě s propagací Slezska jste viděl?

Viděl. Inu máme to těžké. Z jedné strany tu máme to šíření dějin z pohledu "centra," co se učí i na základních a středních školách a tváří se, že se náš stát vždy skládal snad pouze z Českého království, jsou tam nějaké ty řeči o skvělé první republice a tatíčkovi Masarykovi... Z druhé strany tu máme (nejen) ta média, co nás považují za "sever Moravy." Musíme se tedy vyhrazovat proti dvěma věcem najednou. Ale ono to nerespektování našich dějin a naší identity jsem zaznamenal častokrát i ze strany tzv. moravistů. Například některé jejich stránky na facebooku. Nebo třeba program strany Moravané. "Stojí za to" se na něj podívat.

Není zde jen strana Moravané, ale i Moravské zemské hnutí. To Slezsko respektuje.